Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veterinární medicína - poslání nebo byznys?

8. 10. 2008

Už během studií jsem často slýchala, jak jsou veterináři drazí a jen z lidí tahají peníze. Od lidí, kteří věděli, že veterinu studuji, se mi pak dostalo komentáře, že se „budu mít“ a „budu za vodou...“ 

Co jsem nastoupila do praxe, stala jsem se i já terčem teorie majitelů domácích miláčků, že veterinář je jen břídil, který se snaží využít jakékoli choroby jejich drahouška ke svému obohacení. Chtěla bych vás proto uvést do základních zásad veterinární praxe a ukázat vám, jaká jsou u veterináře vaše práva a povinnosti coby majitele ošetřovaného pacienta.

Největším omylem většiny lidí je, že veterinární lékař je tu proto, aby pomáhal jejich psovi stejně, jako je tu humánní lékař ku pomoci lidem. I když tato věta je vlastně v pořádku, problém je s jejím výkladem a podtextem. U lidského doktora si totiž popovídáte, odbudete si nějaká ta vyšetření, pak vám doktor napíše prášky nebo vás pošle na nějaký zákrok a je to. Za nic z toho neplatíte (kromě třiceti korun za vstup, příp. za recept), pokud nechcete nějaké nadstandardní služby. Tak funguje systém našeho zdravotního pojištění a většině lidí to vyhovuje. Bohužel však tento systém neukáže pacientovi, kolik jeho pojišťovna zaplatila za „obyčejné“ vyšetření krve, za rentgen nebo za sádru.

Jenže na veterinární ošetření se žádná státní podpora ani pojištění nevztahuje (i když už i to se mění, ale to by bylo na samostatnou kapitolu) a majitel platí všechno od konzultace po složitou operaci střev. Představa, že veterinář je takový samaritán, co se postará o osiřelé koťátko, ptáčka vypadlého z hnízda i o výstavního šampiona prostě proto, že miluje zvířata, je naprosto mylná. Veterinář je v první řadě normální člověk se základními lidskými potřebami a pohnutkami, mezi které patří zejména potřeba uživit sebe a svou rodinu. Veterinární ordinace je soukromý subjekt a veterinární lékař je podnikatel, příp. zaměstnanec podnikatele, a tudíž se musí chovat tržně. Nabízí své služby za peníze stejně jako masérský salon nebo kadeřnice. Stejně jako ostatní vám musí vyúčtovat použitý materiál, léčiva a také úkony – ohodnocení své práce. Vy přijdete do ordinace s tím, že se pejsek drbe, a i když nakonec odejdete třeba jen s radou, že mu máte koupit sprej proti blechám, musíte čas, který s vámi lékař strávil, také zaplatit. Nebo přijdete s tím, že má pes přerostlé drápky a chcete mu je nechat ostříhat. Je to jednoduché a rychlé, párkrát se šmikne kleštičkami, tak proč po mě ksakru chtějí šedesát korun?! No je to sice jednoduché, ale stejně je to úkon. Je to jen prkotina, kterou zvládne většina lidí doma, ale když se bojíte a jdete za veterinářem, chcete po něm službu a za službu se platí. Za tu dobu, co se zaobírá s vaším miláčkem, kterého neostříháte sami (protože ho neudržíte, protože se bojíte zastřihnutí nebo si prostě jen nechcete pořizovat kleště na drápy), už mohl mít vyšetřeného dalšího pacienta.

Takže máme zhruba probráno, že u veterináře platíte a proč. Teď bych se chtěla věnovat rozdílnosti cen jednotlivých zákroků u různých veterinářů. Jak už jsem řekla, veterinář je podnikatel. Nabízí své služby za úplatu. Ocenění služeb se odvíjí zejména od investic, které musí do ordinace vkládat. Jiný nájem má ordinace v centru Prahy a ve vesničce zapadlé kdesi na Vysočině. Záleží na tom, zda ordinace sestává z jedné okachlíkované místnosti se starým stolem odkoupeným z nemocnice a pacienti čekají před vchodem na dešti, příp. ve vlhké předsíňce nebo je to klinika s nejmodernějším vybavením, příjemnou čekárnou a recepcí, kde vás přivítají, zapíší si vaše základní údaje a uvaří vám kávu. Kromě základního vybavení, které má každý, je tu také vybavení speciální – přístroj pro inhalační anestezii, zubní ultrazvuk, sono, rentgen, analyzátor krevních vzorků atd. Tyto přístroje se liší nejen svou (ne)přítomností v jednotlivých ordinacích, ale také kvalitou a tudíž pořizovací cenou. Od toho se odvíjí i cena zákroků – kastrace v injekční anestezii na „víku od popelnice“ ve vesnici na dvorku nebo na sterilním sále v inhalační narkóze s napojením na přístroje sledující tep, dech atd.? Spící pacient, kterého vám lékař předá na probuzení domů nebo hospitalizace s nonstop sledováním zdravotního stavu a okamžitým řešením případných komplikací?

Neméně důležitou investicí je ta, kterou lékař věnuje svému sebevzdělávání. Nejprve je to šest let, které stráví na vysoké škole. Ale rozdíl bude u doktora, který nic nového neviděl ani nečetl od té doby, co z vysoké školy vyšel a u toho, který absolvoval několik zahraničních stáží, pravidelně se účastní odborných seminářů a doplňuje své znalosti z nejnovější odborné literatury.

I samotné chování lékaře k vám a vašemu zvířátku byste měli ocenit. Jak na vás zapůsobí uštvaný doktor, který je na ordinaci zcela sám, pozdraví vás „na půl huby,“ seřve psa už u dveří, protože mu označkoval futro a uvede vás do malého temného krcálku, kde na pacienta jednou koukne, zkonstatuje, že je nemocný a s práškama vás rychle lifruje ze dveří, kam už se tlačí další pacient? Asi jinak oceníte, když pro vás přijde usměvavý odpočinutý lékař, který se vám představí a uvede vás do prostorné a čisté ordinace, kde se vám bude věnovat spolu se sestřičkou tak dlouho, jak to bude potřebovat váš miláček i vy, aby pacienta řádně vyšetřil a vám všechno vysvětlil.

Také poměr nabídka-poptávka určuje výsledné ceny. Jinak si budou konkurovat kliniky ve velkých městech, které sídlí přes ulici, ale pacientů je dostatek, a na malém městě, kde je jedna mrňavá ordinace a druhá o něco málo větší a klientů není nazbyt. Také ochota majitelů investovat do svého miláčka nějaké finance je nesmírně důležitá. Jiné je to tam, kde mají lidé psa s PP, který je jejich chloubou a členem rodiny a např. na vesnici, kde pes patří k boudě na řetěz a když chcípne, tak se holt sežene nějaký jiný...

Práva a povinnosti majitele

Teď bych se chtěla ve stručnosti věnovat tomu, na co máte u veterináře nárok a co bude chtít veterinář po vás. V první řadě jsou to informace – když přijdete do ordinace s tím, že vašemu zvířátku něco je, bude se veterinář ptát na krmení, zvyky a zlozvyky, na běžné a abnormální chování. Odpovídejte ochotně a pravdivě, všechno může být důležité! Když zatajíte, že jste psovi dali kost od oběda, tak mu tím můžete jen uškodit – než lékař přijde na správnou příčinu jeho potíží, může být pozdě. Stejně tak máte vy právo na informace o zdravotním stavu svého miláčka. Veterinární lékař by vás měl informovat o tom, jaká vyšetření považuje za nezbytná ke stanovení nebo potvrzení diagnózy, co od nich lze očekávat, o přibližné ceně těchto vyšetření a pak o jejich výsledcích. Máte právo se rozhodnout, zda tato vyšetření chcete nebo nechcete nechat provést. Pokud je odmítnete, měli byste být upozorněni na rizika spojená s nedostatkem informací pro lékaře a tudíž na možnost špatného stanovení diagnózy, následnou špatnou léčbu atd. Po stanovení diagnózy určuje lékař prognózu – tzn. jakou má zvíře šanci na to, že se uzdraví úplně, částečně nebo vůbec. Měl by vám navrhnout možná řešení, vysvětlit vám jejich výhody a nevýhody, včetně přibližné ceny. Pokud bude jedním z řešení euthanasie, může vám naznačit její nutnost. Je to však vždy vaše rozhodnutí a také vaše zodpovědnost, zda svému miláčkovi ukrátíte trápení nebo mu dáte šanci zabojovat. Vy se musíte rozhodnout, zda své zvíře dokážete doprovodit na poslední cestu nebo ho svou opičí láskou budete držet při životě jen proto, že se s ním nebudete chtít rozloučit. Ale nepokládejte svému veterináři otázku: „Co vy byste udělal na mém místě?“ Je to nefér, protože on na vašem místě není a nechce, abyste na něj svalovali vinu, pokud se vám to po nějaké době „rozleží“ v hlavě.

Vaší hlavní povinností u veterinárního lékaře je zaplatit všechna vyšetření a úkony, které vaše zvíře podstoupilo a to i v případě, že terapie nebyla úspěšná a pacient uhynul nebo musel být utracen!!! Zdá se to být jasná věc, kterou každý slušný člověk samozřejmě udělá. Ale i tak existuje řada žalob o nezaplacení těchto poplatků, kdy se majitelé vymlouvají na to, že nemají peníze, nebyli předem informováni o ceně, oni vlastně ta vyšetření a operace vůbec nechtěli atd. Proti tomuto chování se dnes veterináři brání buď tzv. předběžnou kalkulací ceny, kterou musí majitel odsouhlasit svým podpisem nebo tím, že mu zvíře prostě nevydají, dokud nedoplatí dluh. Pokud pak přeci jen na soud dojde, obvykle jej majitel prohrává a kromě poplatků za léčbu je nucen uhradit i soudní výlohy, případně i soudem nařízené sankce.

Přeji vám i vašim zvířecím miláčkům pevné zdraví, abyste se se svým veterinářem viděli pouze na každoročním očkování. A pokud nastane nějaký problém, pak ať ho úspěšně vyřešíte se vzájemným porozuměním a úctou. Protože i když jsme podnikatelé, jsme lékaři a hlavně lidé...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA