Jdi na obsah Jdi na menu
 


Očkování (II.) - Proti čemu můžeme očkovat pejsky?

28. 4. 2009

V minulém díle jsme se seznámili s podstatou fungování imunitního systému a s principem očkování. Dnes bych se chtěla věnovat možnostem, které máme při vakcinaci psů. Každé onemocnění, proti kterému daná vakcína chrání, je zaznamenáno zkratkou na nálepce, kterou lepí veterinární lékař do očkovacího průkazu. Ve většině očkovacích průkazů je seznam zkratek vysvětlen. V tomto článku bude pro úplnost informací u každé nemoci uvedena její zkratka v závorce.

Očkování povinné

V České republice je u psů ze zákona povinné očkování pouze proti jednomu onemocnění – proti vzteklině.

Vzteklina (R) je závažné virové onemocnění nervového systému teplokrevných živočichů, které je neléčitelné, vždy končí smrtí a je přenosné na člověka (tzv. zoonóza). Štěňata mohou být očkována proti vzteklině od 3. měsíců věku a dle zákona musí být naočkován každý pes starší půl roku. Očkování se provádí buď při třetí vakcinaci společně s ostatními infekčními nemocemi, nebo může být provedeno samostatně. Vakcína se aplikuje subkutánně (do podkoží) nebo intramuskulárně (do svalu) a jedna dávka je dostatečná pro vznik dlouhodobé imunity. Od července 2008 již není povinná každoroční revakcinace, ale termín přeočkování se řídí údaji výrobce konkrétní očkovací látky, která může zajistit imunitu až na tři roky.

Očkování doporučené

Očkování proti následujícím nemocem není nařízeno zákonem, ale je doporučováno odborníky kvůli vysokému riziku nakažení s vážným postižením zdraví u nevakcinovaného zvířete. Proto jsou níže uvedené nemoci obsaženy ve většině komerčních vakcín společně a je to ta injekce, kterou váš pes každoročně u veterináře dostane (tzv. pětikombinace).

Parvoviróza (P) je velice akutní a nakažlivé virové onemocnění psovitých šelem, které způsobuje těžké záněty tenkého střeva, srdečního svalu a plic zejména u štěňat. Postižení je velice vážné a specifická terapie neexistuje, lze nasadit jen podpůrnou terapii infúzemi a léky proti zánětu a horečce. Přesto bývá pro řadu nakažených smrtelné. Očkování lze provádět od 6. týdne věku subkutánní nebo intramuskulární aplikací, ale pro fenomén imunitního okna je třeba provést 1-2 revakcinace k zajištění dostatečné imunity. Toto onemocnění vyžaduje každoroční revakcinaci k udržení dobré imunity, neboť jinak jsou dospělí psi zdrojem infekce pro štěňata a neočkovaná fena může nakazit svá mláďata ještě v průběhu nitroděložního vývoje.

Psinka (D) je další virové onemocnění, které postihuje především štěňata a mladé psy. Při lehčím průběhu postihuje dýchací cesty a kůži, ve vážnějších případech postihuje celý organismus včetně nervového systému. Štěňata se mohou infikovat již přes placentu od matky. Terapie je podpůrná a v mnoha případech neúčinná. Vakcinovat lze po dosažení 6 týdnů stáří s 1-2 dalšími vakcinacemi k dosažení plné imunity. Revakcinace se provádí každoročně klasickou aplikací.

Infekční zánět jater a laryngotracheitida (H) jsou virové infekce, které mají velmi podobné původce, ale rozdílný průběh. Infekční laryngotracheitida je zánět horní cest dýchacích s úporným kašlem, který však obvykle odezní i bez terapie. Zánět jater je oproti tomu velmi vážné onemocnění, které může být v těžkých případech smrtelné i přes intenzivní léčbu. Při vakcinaci se využívá podobnosti obou virů, takže ve vakcíně je obsažen oslabený virus laryngotracheitidy a vytvořené protilátky chrání i před zánětem jater (tzv. křížová imunita). Vakcinace je možná po 8. týdnu stáří a je třeba revakcinace za 3-4 týdny. Každoroční revakcinace zajistí dostatečnou imunitu, aplikace vakcíny je standardní.

Parainfluenza (Pi) je virus, který je součástí komplexu infekční laryngotracheitidy psů a je obsažen ve vakcínách aplikovaných po 8. týdnu stáří s 1 revakcinací. Aplikace je klasická, revakcinace jednou za rok.

Leptospiróza (L) je bakteriální infekce šířená hlodavci a přenosná na člověka. Rozlišuje se několik typů (tzv. sérovarů), které se liší typem orgánů, které postihují a závažností postižení. Obecně lze říci, že leptospiróza postihuje játra, ledviny, trávicí trakt a sliznice, v akutních případech může způsobit kolaps krevního oběhu a velmi rychlou smrt. Pokud se podaří onemocnění včas diagnostikovat, lze je léčit pomocí antibiotik. Vakcinovat lze po 8. týdnu věku s 1 revakcinací. Vakcinace by měla být opakována každý rok, v případě velkého výskytu infekce v prostředí jednou za půl roku.

Bohužel se u štěňat kryje období, kdy ještě nejsou zcela proočkovaná proti všem chorobám s obdobím tzv. socializace, kdy si štěně nejlépe zvyká na nové věci a nejsnáze se učí (první 3 měsíce života). Někteří veterinární lékaři doporučují striktní zákaz kontaktu se psy (někdy vyloženě zákaz vycházení z domu) až do poslední vakcinace. Dle mého názoru je takové omezení zbytečné a mnohdy nebezpečnější než infekce sama. Štěňata, která jsou první 3 měsíce zcela oddělena od okolního světa, se hůře učí hygienickým návykům, neumí se správně chovat ve společnosti jiných psů a často z nich vyrůstají neurotici zuřivě štěkající na konci vodítka, ze kterého nemohou být vypuštěni. Svým klientům proto radím začít chodit se štěnětem ven po 2. očkování – většina psů ve městech je již proočkovaná, takže nákazová situace je příznivá. A pokud by se přeci jen štěně setkalo s infekcí, má už základ prvních dvou očkování a infekce pak působí jako 3. vakcinace vyvoláním rychlé, mohutné a dlouhodobé imunitní odpovědi.

Očkování možné

Vakcinace proti nemocem uvedeným v této podkapitole nejsou zahrnuta do běžného vakcinačního schématu. Důvodem je nižší výskyt infekce v běžném prostředí, někdy i spornost účinku vakcinace nebo cena očkovací látky.

Koronaviróza (Co, CV) je velice nakažlivé průjmové onemocnění štěňat a mladých psů. Samostatná infekce nebývá závažná a s podpůrnou terapií dochází k rychlému uzdravení. Problém nastává, pokud je jedinec zároveň infikován parvovirózou – tyto kombinované případy často končí úhynem. Proto lze toto očkování doporučit u štěňat po 6. týdnu stáří, zvláště pokud pochází z většího chovu. Na druhou stranu je vakcinace klasickým způsoben sporná vzhledem k lokálnímu průběhu infekce ve střevě, kam protilátky z krve špatně pronikají.

Bordetellová infekce (Bb) je součástí komplexu laryngotracheitidy spolu s dříve jmenovanými viry. Lze proti ní vakcinovat štěňata po 8. týdnu stáří s 1 revakcinací po 3 týdnech, a pak každoroční revakcinace. Vzhledem k lokálnímu průběhu infekce na sliznici dýchacího traktu je klasická injekční vakcinace sporná. Existovala vakcína, která se aplikovala do nozder a vytvářela silnou lokální imunitu; bohužel se přestala vyrábět.

Lymeská borrelióza (B) je bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty, které způsobuje záněty svalů a kloubů, chronickou únavu a nechutenství podobně jako u lidí. Terapie je možná pomocí antibiotik, ale není vždy snadné infekci z organismu zcela vymýtit. Veterinární lékaři jsou rozděleni na dva tábory – jeden uznává možnost infekce psů touto chorobou, druhý to považuje za nesmysl a vakcinaci proti ní za tahání peněz z kapes klientů. Pravdou je, že očkovací látka je poměrně drahá. Samozřejmě pak existuje ještě skupina, která v infekci nevěří, ale na žádost majitele zvíře naočkuje. Vakcinovat lze štěňata od 12. týdne stáří, nutná je revakcinace po třech týdnech a pak každý rok.

Tetanus (T) je závažná bakteriální infekce postihující nervový systém, kterou lze léčit jen v počátečním stádiu pomocí antibiotik a klidu. Bez včasné léčby končí infekce paralýzou a udušením. Bakterie způsobující tuto nemoc se vyskytuje volně v prostředí a také jí vylučují trusem koně, a proto jsou psi pohybující se kolem stájí nejrizikovější skupinou. Dále je toto očkování doporučitelné pro všechny pracující psy (lovečtí, záchranáři, policejní), u kterých hrozí riziko poranění a kontaminace rány původcem. Vakcinovat lze štěňata po 12. týdnu stáří a po revakcinaci je zajištěna imunita na 2 roky.

Herpesviróza je virové onemocnění, které u dospělých psů probíhá bez příznaků nebo jako lehká infekce dýchacího traktu. U březích fen může způsobit potraty, předčasné porody nebo porody málo životných štěňat. Štěňata infikovaná těsně po narození nemají žádné specifické příznaky, ale špatně pijí, naříkají a většina z nich brzy uhyne. Tento virus je u dospělých psů velmi rozšířen, ale nevyvolává dlouhodobou imunitu – po prodělání infekce přetrvávají protilátky jen pár měsíců a pak mizí. Proto je při vakcinaci proti tomuto onemocnění zcela jiné schéma než u ostatních. První vakcinace se provádí těsně před nebo při hárání a revakcinace zhruba 2 týdny před porodem. Tak je zajištěna dostatečná imunita u feny a přenos velkého množství protilátek mateřským mlékem. Očkovací látka je v porovnání s ostatními drahá, ale vyplatí se zejména v chovech, kde se již potraty nebo úmrtí novorozených štěňat vyskytly.

Dermatofytóza je plísňové onemocnění kůže přenosné na lidi. Příznaky mohou být různé od žádných po svědění a vypadávání srsti. Očkovat lze štěňata od 8 týdnů stáří s revakcinací po 3 týdnech a pak každý rok. U tohoto onemocnění lze vakcínu použít i terapeuticky při prokázané infekci – vakcinovat lze až 3x za sebou, vždy v odstupu 3 týdnů.