Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdravotní aspekty kastrace psa a kočky

18. 5. 2009

Kastrace je další často diskutovanou otázkou, která má silný zástup zastánců i odpůrců. Pro většinu lidí znamená kastrace pouze způsob, jak zvířeti definitivně zabránit v reprodukci. Já se chci věnovat především tomu, jak může tento zákrok ovlivnit zdraví pacienta.

Kastrace fen a koček

Pro majitele fen a koček je kastrace stále ještě především prevencí nežádoucí březosti. Kočka je zvíře polyestrické s pohlavní sezónností, což přeloženo do normálního jazyka znamená, že u kočky probíhá během roku mnoho říjí cyklicky za sebou s krátkým obdobím pohlavního klidu (obvykle od října do prosince). To v praxi znamená, že kočka chodící ven může během roku porodit 3-4x koťata a kočky žijící výhradně v bytě v době říje svými milostnými projevy nedají majiteli spát. Proto je veřejností kastrace koček přijímána mnohem lépe a využívána častěji než u fen.

Oproti tomu většina fen hárá 2x do roka (cca 70%) a ostatní 1x nebo 3x ročně, většinou se nijak hlasitě neprojevují a jako prevenci fleků po bytě lze použít tzv. hárací kalhotky. Majitelé fen si proto myslí, že stačí jejich drahouška v kritickém období ohlídat a kastraci považují za zbytečnou, nepřirozenou nebo až nebezpečnou. To, že jim jejich milované a poslušné zlatíčko v roztoužené náladě zblbne, ohluchne a zdrhne s místním vořechem, je pak velmi nemile překvapí a nezbývá jim než přijít do ordinace veterinárního lékaře na sonografické vyšetření a posléze na potratové injekce. Někteří tak chodí téměř pravidelně – pro ně je to jednoduché a elegantní řešení a vůbec si neuvědomují, jak vážně to může narušit zdraví jejich chlupaté krasavice. Stejně nevhodné jako potratové injekce je oddalování hárání pomocí hormonálních injekcí, které sice zabrání říji, ale zvyšují riziko vzniku nádorů mléčné žlázy, pyometry nebo destrukce kostní dřeně.

Ať už fena byla nebo nebyla nakrytá, v organismu se hormony chovají v podstatě stejně – hormonálně je fena prostě březí. Pokud je fena jalová, jedná se o tzv. falešnou březost (pseudograviditu), která se u některých může navenek projevovat zbytněním mléčné žlázy a produkcí mléka, zvětšením břicha, žravostí, připravováním pelechu a simulací mateřské péče. Některé feny to „prožívají“ tak hluboce, že imitují i porod včetně nechutenství, neklidu a stahů břišní stěny. Na plodnost nemá tento stav vliv, ale bohužel se u jednou postižených fen často opakuje. U koček je průběh poněkud jiný, takže pseudogravidita nenásleduje po každé říji, vnější příznaky falešné březosti jsou velmi vzácné a většinou se projevují pouze změnami na mléčné žláze.

Nejzávažnějším onemocněním pohlavního systému u fen a koček je zánět dělohy (pyometra), který bez léčby způsobí v krátké době smrt samice; spontánní uzdravení je raritní. Jde o nahromadění abnormálního obsahu v děloze a postupně dochází k prostupu infekce a toxinů z dělohy do krve s následnou intoxikací a sepsí. Vzniku pyometry většinou předchází hormonální stimulace hlenových žláz a hromadění hlenu v děloze v období říje a po ní s následnou infikací obsahu. Dalším prokázaným způsobem vzniku je aplikace některých hormonálních preparátů. Onemocnění postihuje hlavně starší feny a o něco častěji ty, které nikdy neměly štěňata. Existuje forma otevřená, kdy obsah z dělohy odtéká, a uzavřená, která se výtokem neprojevuje. Mezi další příznaky patří zvýšené pití a močení, později apatie a nechutenství, zvracení, zvětšení břicha a hubnutí, horečka je vzácná. Terapie pomocí léků je doporučená pouze u mladých samic, které mají být v budoucnu použity v chovu a trpí otevřenou formou. Tato léčba má řadu vedlejších účinků, je úspěšná asi v 60% případů, ale hned při příští říji by měla být samice nakrytá, aby se infekce nevrátila. U uzavřené formy, starších pacientek a všech s vážně narušeným zdravotním stavem je doporučeno chirurgické ošetření vyjmutím dělohy a vaječníků.

Pohlavní orgány mohou být postiženy také nádorovým bujením. Některé cysty a nádory vaječníků mohou být hormonálně aktivní, takže samice navenek stále vykazuje příznaky říje, může se u ní rozvinout pyometra nebo porucha kostní dřeně s následnou anémií. Nádory v děloze jsou většinou nezhoubné, ale můžou vyrůst do obřích rozměrů a utlačovat ostatní orgány v břišní dutině. Nádory pochvy jsou relativně časté u fen, většinou také nejsou zhoubné, ale můžou způsobit krvácení z pochvy a poruchy močení nebo defekace.

Mezi nejčastější nádorové onemocnění ale patří nádory na mléčné žláze. Je prokázáno, že raná stádia nádorů jsou citlivá ke stimulaci pohlavními hormony a proto se kastrace doporučuje u fen před prvním háráním (minimální riziko vzniku nádoru v pozdějším věku) nebo po něm. S každou další říjí se preventivní účinek kastrace snižuje. Vznik těchto nádorů dále podporuje klinický průběh falešné březosti (otok mléčné žlázy, laktace) nebo aplikace hormonálních preparátů. U fen je asi 45% nádorů zhoubných, u koček je to až 90%. Šíří se krevní a lymfatickou cestou do mízních uzlin, plic, jater, kostí, ledvin a srdce. Terapie spočívá v chirurgickém odstranění nádoru a jeho okolí, případně celé mléčné lišty a lze doporučit i současnou kastraci.

Mezi významná onemocnění fen, kterým lze předejít kastrací, patří kupodivu i cukrovka (diabetes mellitus). Je prokázán vliv samičích pohlavních hormonů a probíhajících cyklů na vznik tohoto onemocnění. I při léčbě již vzniklého diabetu je kastrace u fen doporučována a často se po operaci hladina cukru v krvi upraví natolik, že již není třeba do naší chlupaté pacientky píchat inzulin.

Kastrace se provádí dvěma způsoby. Vyjmutí vaječníků (ovariektomie) bylo dříve propagováno pro svou jednoduchost a rychlost zákroku. Jsou tu však rizika spojená s nedokonalým odstraněním tkáně vaječníku, která může regenerovat a opět nastartovat pohlavní cyklus. Navíc tento způsob kastrace zcela nevylučuje možnost vzniku pyometry a nádorů na děloze. Vyjmutí vaječníků i dělohy (ovariohysterektomie) je v dnešní době preferovanou formou kastrace. Odstraňuje se celá děloha a oba vaječníky. Stehy se v obou případech vytahují 10 dní po zákroku a pacientka je schopná žít dál normálním životem.

Mezi negativní dopady kastrace patří možnost vzniku inkontinence moči u některých fen po měsících až letech po zákroku. Tato porucha je způsobena ochabnutím svěrače močové trubice v důsledku absence pohlavních hormonů a častěji se vyskytuje u velkých plemen. Tento problém je snadno řešitelný podáváním externích hormonů v nízkých dávkách. Druhou, ještě vzácnější změnou u fen, je změna struktury srsti, která připomíná první štěněčí osrstění. Řada majitelů tvrdí, že fena po kastraci musí nutně ztloustnout, ale toto tvrzení je poněkud sporné. Sice se v organismu mírně mění metabolismus, ale je to spíš o změně přístupu majitele. Ten má tendenci chovat se ke kastrované feně jako k nemocné, různě jí podstrojuje a šetří a fenka pak snadno zpohodlní.

Mnoho lidí si myslí, že když dopřejí své fence jednou za život štěňata, tak dotyčná nebude mít nikdy zdravotní problémy, jako je zánět dělohy, nádory na vaječnících a na mléčné žláze. Berou to jako stoprocentně platný fakt a nechají proto nakrýt i fenku voříška, od které by jinak štěňata vůbec nechtěli a proto jich většinu hned po narození utopí nebo je horko těžko udávají. Je to mýtus, který je naprosto nesmyslný, ale o to houževnatěji přežívá v povědomí majitelů. Nikde není psáno, že fena z chovatelské stanice, která měla 4 vrhy štěňat, nemůže onemocnět zánětem dělohy nebo nádorem. Dle určitých studií je pravděpodobnost vzniku onemocnění u těchto fen o něco nižší, ale stále mluvíme jen o snížení pravděpodobnosti v řádu procent! Stejně tak existuje určitá pravděpodobnost, že neonemocní fena, která není kastrovaná a nikdy v životě štěňata neměla…

Kastrace psů a kocourů

Také u kocourů je kastrace veřejností přijímána s větším pochopením než stejný zákrok u psa. Nekastrovaný kocour totiž výrazně páchne a většinou značkuje své teritorium včetně bytu. Pokud chodí ven, pouští se do rvaček s ostatními kocoury a často se vrací poškrábaný a pokousaný. Také má tendenci více se toulat a jeho rádius je mnohem větší než u kastráta, takže se často domů už nevrátí v důsledku srážky s autem, psem nebo myslivcem. Všeobecně se kastrovaní kocouři více mazlí a jsou usedlejší, ale tvrzení, že přestanou chytat myši, je naprosto scestné.

Naproti tomu u psů má řada majitelů jakýsi soucit a pocit sounáležitosti se svým miláčkem. Proto ke kastraci přistupují až jako k poslední možnosti, jak vyřešit některé problémy. Kastrace je doporučitelná u všech psů, se kterými se nepočítá v chovu. Řada psů začne v době dospívání projevovat dominantní chování vůči ostatním psům, které může přejít až v agresivitu. Někteří psi jsou tak dominantní, že mohou být agresivní i vůči vlastnímu majiteli. Kastrace je také dobrá prevence útěků za hárajícími fenkami (ale pokud se pes naučí toulat, jen samotná kastrace mu v tom už nezabrání). Někteří psi jsou zase kvůli háravce v okolí schopní prokňučet a provýt celé dny a noci a držet protestní hladovku. Když takový pes bydlí v paneláku, kde je více nekastrovaných fen, může tento jeho stav trvat značnou část roku.

Z čistě zdravotních důvodů je kastrace dobrou prevencí torze varlete a nádorů varlat. Za absolutně nutný lze tento zákrok považovat u psů-kryptorchidů, u kterých bylo jedno varle (nebo obě) zadrženo v dutině břišní, kde je rozvoj tumoru nebo torze mnohem častější. Navíc je kryptorchismus dědičný, takže by kryptorchidní psi neměli být použiti v chovu. Proto by také měla být vyjmuta obě varlata a ne jen to, které nesestoupilo do šourku. U starších psů se často vyskytuje benigní zvětšení prostaty, které může způsobovat problémy při kálení a močení a krvácení do moči. Tento stav může přejít v cysty prostaty s následným zánětem a sepsí nebo v nádor prostaty. Pokud je pes kastrován v době, kdy je prostata pouze zvětšená, po zákroku dojde k jejímu postupnému zmenšení. Nádory prostaty jsou těžko odstranitelné, mohou tvořit metastázy v kostech a kastrace už na jejich zmenšení nebo zánik nemá vliv. U kocourů jsou tyto zdravotní problémy mnohem vzácnější.

Z negativ kastrace samců je třeba zmínit zvýšené riziko potíží s močením u kocourů, kteří trpí močovými kameny. Samotná kastrace neovlivňuje vznik močových kamenů, ale protože jsou kocouři většinou kastrováni ještě před ukončením plného tělesného vývoje, mají užší močovou trubici a tím ztížený odchod kamenů z těla. Ale je to pouze jeden z mnoha faktorů, který k těmto potížím přispívá. U kastrovaných psů se může objevit inkontinence moči, ale tento jev je mnohem vzácnější než u fen.

Z mého pohledu veterinárního lékaře u kastrace jednoznačně převažuje pozitivní vliv zákroku nad možnými negativy. A pokud se již nějaký takový problém objeví, je mnohem snáze řešitelný než zdravotní problémy nekastrovaných zvířat.